Místo, kde se stále něco děje a kde je lidem dobře

I my tvoříme příběh Kladského pomezí...

Nejlíp se cítí v kraťasech, sandálech a tričku. Když se hodně ochladí, tak v maskáčích. K vidění však bývá i ve vodácké výstroji nebo dokonce jako vodník. Provozovatel kempu Brodský Milan Hrstka.

Co bylo impulsem pro vaši současnou práci?
Práce ekonoma na učilišti mě neuspokojovala a svou jednotvárností trochu nudila. Když město Červený Kostelec v roce 1995 vyhlásilo výběrové řízení na nového provozovatele kempu Brodský, došlo mi, že můžu získat nejen tvůrčí a mnou zatím nezmapovanou práci, ale také zázemí pro činnost dětského vodáckého oddílu Kadet, kde působím jako vedoucí. A dopadlo to. To musela být velká změna. Co pro vás bylo na začátku nejdůležitější?
Prvně štěstí na počasí. Slunečné a teplé léto nám pomohlo přežít první rok našeho nového podnikání. Velká spousta výdajů a takřka žádné zkušenosti s reálnými příjmy by bez krásného počasí naši činnost určitě ukončily. Za druhé ohromné štěstí na spolupracovníky, se kterými jsme začínali. Všichni byli zapáleni pro věc a přesto, že každý měl své vlastní zaměstnání – kempu jsem se mohl naplno věnovat jen já, tak všechen volný čas věnovali budování a provozu. V tu dobu bylo naprosto normální, že jsme přes den byli zedníky, údržbáři a recepčními, večer číšníky a v noci hlídači. A do třetice to byla má rodina, která mi umožnila trávit celé dny v kempu. A když jsem s nimi nemohl být doma, tak se manželka s půlročním synem a dvouletou dcerou nastěhovali do kempu do stanu a byli tam se mnou. Bez souladu všech těchto tří okolností bych nikdy nemohl dělat to, co dělám. Co se od začátku vašeho působení v kempu Brodský změnilo?
Skoro všechno. Změnili se návštěvníci i spolupracovníci, změnil se životní styl a tempo a s tím i potřeby hostů, změnila se náplň činnosti. Už neprovozujeme jen letní kemp a koupaliště, ale areál, ve kterém se pořádají různorodé akce od brzkého jara až do pozdního podzimu. A vlastně i zimu, když počítám otužilecké plavání a provoz běžkařského skiareálu. A myslím, že jsem se změnil i já sám. Člověk stárne, zraje a stává se klidnějším a vyrovnanějším. Heslo: „Neblázni, však ono se to nepo...“, se začíná naplňovat. Co vás na práci v kempu nejvíc baví?
Mám rád práci s lidmi, jejich emoce i řešení přání i problémů. Psychologie v praxi je krásný obor. Přijde-li do kempu ne právě dobře naladěný člověk s řadou připomínek a odchází-li spokojený a s úsměvem, tak to je cíl mojí práce a velká část odměny. A je-li takových lidí víc – za ty roky stovky, možná i tisíce, pak víte, že nežijete a nepracujete zbytečně. To je i jeden z důvodů provozování kempu a pořádání akcí. Jejich příprava je výzva a jejich realizace adrenalin a někdy i improvizace. To jsou další atributy, které mě baví a naplňují. A nakonec samozřejmě spokojenost a chvála lidí, úsměvy a smích dětí - to je rajská hudba i hnací motor. Jaké máte vize a plány do budoucna?
Vizí je stále dost. Chceme z areálu Brodský vytvořit místo, kde se stále něco děje a kde je lidem dobře. A neznamená to budovat supermoderní areál s vydlážděnými chodníky a asfaltovými komunikacemi. Usilujeme spíš o návrat k přírodě, a proto k nám míří lidé, kterým je v přírodě, a tedy i u nás, dobře. Velkou část z nich tvoří rybáři, musheři se svými psími miláčky a cyklisti i koloběžkáři. Zároveň chceme budovat příměstský areál, ve kterém se lidé sejdou při čarodějnicích, dětských dnech, hudebních festivalech a různých srazech. Žádnou z těchto vizí by ale nešlo realizovat bez spousty dobrých kamarádů a obětavých nadšenců, kterých mám kolem sebe naštěstí pořád dost, a patří jim obrovské poděkování. Mám všechny moc a moc rád.   

I my tvoříme příběh Kladského pomezí