Za svůj netradiční název vděčí vesnice Žďárky tomu, že to bývalo místo, kde se tzv. „žďářilo“ (vypalovalo dřevěné uhlí). První písemná zmínka o existenci obce se dochovala ze začátku 15. století a až do roku 1848 byla uváděna jako součást náchodského panství. Zdejší obyvatelé vynikali ve tkalcovství a zemědělství. Důležitý moment pro další rozvoj a budoucnost vesničky bylo otevření kamenouhelného „Vilemínina dolu“ – uhlí, které se zde dobývalo, bylo využito i na vypalování cihel pro stavbu Josefovské pevnosti. I přes nepříznivé historické události 1. a 2. světové války se zde těžba udržela až do roku 1945.
Žďárky mají i své významné rodáky. Přední místo zaujímají textilní podnikatelé z období první republiky – Josef a Cyril Bartoňové, kteří byli potomky Václava Bartoně, který se do obce přiženil. Josef Bartoň-Dobenín byl velkým příznivcem své rodné obce – finančně podporoval provoz místní knihovny a hradil náklady na studia nejlepšímu žákovi zdejší školy.